Whewellit

Abstrakt

Whewellit je nejhojnějším minerálem močových konkrementů. Vzniká primární krystalizací z moči nebo dehydratací weddellitu. Nejčastěji tvoří drobné hnědé kaménky s hladkým nebo ledvinitým povrchem, na lomu bývá patrná radiální paprsčitost a koncentrické uspořádání vrstev s geometrickým středem.

Terminologie

Whewellit
Ca(C₂O₄).H₂O
kalciumoxalát monohydrát
zkratka WH

Synonyma

Šťavelan vápenatý monohydrát
Oxalát vápenatý monohydrát

Vzhled

Habitus krystalů je tabulkovitý, sloupcovitý či izometrický, tvoří srostlice tvaru činek (piškotů), přesýpacích hodin, sférolitů. V konkrementech bývá velmi jemnozrnný až hrubozrnný, většinou tvoří vláknité radiálně paprsčité agregáty. Drobné krystalky jsou bezbarvé, čiré. Větší bývají zbarveny do žluta a světle hněda. Konkrementy tvořené radiálně paprsčitými agregáty jsou až temně hnědé.

Výskyt

WH se vyskytuje asi v 60% močových konkrementů. V močovém sedimentu se nachází méně často vedle hojnějšího weddellitu. U urolitiatiků bývají krystaly větší a více agregované, usazují se a zakládají jádro konkrementu. Nejvyšší koncentrace oxalátů je v okolí ledvinné papily. Za silně patologických podmínek (otrava etylenglykolem) se nachází v celém parenchymu ledviny i v jiných tkáních..
V prostatických konkrementech může tvořit minoritní složku. Je běžnou součástí psích kamenů = 3.6%, u koček = 0.7%. V přírodě se nachází řídce, nejhojnější je v sedimentárních komplexech uhelných pánví (Kladensko).

Četnost výskytu konkrementů obsahujících whewellit udává následující tabulka (hlavní složka je uváděna na prvním místě):

Složení konkrementu	Výskyt (%)
whewellit/weddellit	20,5
Whewellit	17,3
whewellit/weddellit/apatit	8,6
kyselina močová/whewellit	2,6
whewellit/weddellit/karbonátapatit	2,5
whewellit/karbonátapatit	1,8
kyselina močová/whewellit/weddellit	1,4
whewellit/apatit	1,3

Typy konkrementů

Typ I. Většinou drobné (2 – 7 mm). Mohou být světle až tmavě hnědé, s mastným leskem, případně matné. Mají oválný či kulovitý tvar s hladkým nebo mírně ledvinitým povrchem. Na lomu jsou patrné koncentrické vrstvy s radiální paprsčitostí a jedním krystalizačním jádrem. Jádro bývá různě velké a je tvořeno drobnými krystalky WH, někdy s příměsí apatitu a organické matrix. Jsou tvrdé. V literatuře jsou označovány jako "hempseed" - lněné semínko.

Variety

a) kaménkem prochází válcovitá dutinka kolem níž je krystalizační jádro soustředěno
b) tento typ kamene tvoří jádro a následují vrstvy jiné složky močových konkrementů (kyselina močová, weddellit ( dále jen WD), struvit, apatit).

Typ II. Většinou drobné (2 – 7 mm). Bývají světle hnědé, častěji tmavé až černohnědé, matné až mastně lesklé. Někdy jsou potaženy velmi tenkým filmem cizího materiálu, který způsobuje šedý až modrošedý nádech s kovovým leskem. Povrch je ledvinitý místy s krystaly WD. Krystalizační jádro leží na povrchu a prozrazuje papilární původ, často je patrný otisk ledvinné papily, někdy se zachovanou kalcifikovanou tkání. Tvar bývá oválný s drobnou jamkou až po typ vlaštovčího hnízda ("swallow´s nest shaped").

Variety

a) povrch v různé míře pokryt krystaly WD
b) krystalizační jádro tvořeno vrstvičkami apatitu a WH
c) na povrchu místy krystaly až souvislá vrstva kyseliny močové
d) v jamce na povrchu jehlicovité agregáty močanu sodného

Statisticky bývá typ I a II spojován s intermitentní oxalurií a kalcifikací papil (Randallovy plaky).

Typ III. Středně velké kameny (7 – 12 mm) s drsným až bradavčitým povrchem, hnědé až černohnědé. Na lomu je kompaktní neuspořádaná struktura s příměsí organické matrix, místy pórovitá bez přesně ohraničeného krystalizačního jádra. Místo bradavčitého povrchu jsou někdy vyvinuty dlouhé jehlicovité výběžky (kameny močového měchýře typu "jack stone" = "morgenstern").

Variety

a) mezivrstvy apatitu
b) mezivrstvy kyseliny močové

Etiologicky jsou spojovány s hyperoxalurií a stázou.

Typ IV. Drobné kameny (5 mm) s hladkým až bradavčitým povrchem s charakteristickou světlou až krémovou barvou. Na lomu jsou neuspořádané s patrnými drobnými krystaly.
Etiologicky souvisí s oxalózou a primární hyperoxalurií.

Typ V. Větší až odlitkové kameny hnědožluté barvy, někdy šedohnědé, mnohočetné s fasetovitým hladkým povrchem nebo kulovité se skelným leskem. Na lomu je patrná koncentrická laminace bez radiální paprsčitosti. Materiál je velmi jemnozrnný až kryptokrystalický s mezivrstvami organické matrix.