Weddellit

Abstrakt

Minerál weddellit vzniká primární krystalizací z moči, často dehydratuje na velmi jemnozrnné nebo hrubozrnné agregáty whewellitu s patrnou pseudometamorfózou. Nejčastěji se vyskytuje na povrchu WH konkrementů. Někdy tvoří močový písek či drobné kaménky. Mají krystalický povrch a na lomu neuspořádanou hrubozrnnou strukturou bez ohraničeného krystalizačního jádra.

Terminologie

Weddellit
Ca(C₂O₄) .2H₂O
kalciumoxalát dihydrát
zkratka WD

Synonyma

Šťavelan vápenatý dihydrát
Oxalát vápenatý dihydrát

Vzhled

Tvoří dipyramidální krystaly, případně dodekaedry a penetrační srostlice. Je bezbarvý, zbarvení může být bílé, žluté, světle hnědé, od krve pak narůžovělé, červené až po hnědočernou.

Výskyt

Vyskytuje se asi v 15 % močových konkrementů, čistý v 3,5 %. V močovém sedimentu se nachází často a tvoří typická "psaníčka". Je běžnou součástí psích kamenů = 4,8 %, u koček = 2,2 %. V přírodě je velmi vzácným minerálem, byl dokázán v oceánském bahně Weddellova moře v Anktarktidě. OSN-S OSN-E Vznik krystalů weddellitu závisí na biochemických litogenních faktorech – hyperkalciurii, hyperoxalurii, hyperurikosurii, hipocitraturii, hyperurikemii, primárním HPT a dále na obecných podmínkách vzniku konkrementů. Krystaly pozorované v močovém sedimentu nemusí mít patologický význam. Experimentálně bylo zjištěno, že v případě adheze mohou být krystaly fagocytovány buňkou tubulárního epitelu a rozpuštěny. Častým opakováním tohoto procesu dochází ke zničení buňky. U urolitiatiků bývají krystaly větší a více agregované, usazují se a zakládají jádro konkrementu. Nejvyšší koncentrace oxalátů je v okolí papily. Weddellit se vyskytuje nejčastěji v kamenech společně s whewellitem (65 % všech konkrementů), případně s apatitem. Čistě weddellitové konkrementy jsou vzácnější. Četnost výskytu konkrementů obsahujících weddellit udává následující tabulka (hlavní složka je uváděna na prvním místě):

Složení konkrementu	Výskyt (%)
whewellit/weddellit	20,5
whewellit/weddellit/apatit	8,6
weddellit/apatit	7,5
whewellit/weddellit/karbonátapatit	2,5
weddellit	3,5
kyselina močová/whewellit/weddellit	1,4
weddellit/karbonátapatit	1,2

Typy konkrementů

I. Většinou jsou drobné (2 – 7 mm). Mohou být čiré, bílé, nažloutlé, mají skelný lesk s ostrými hranami krystalů. Jsou drobivé a křehké. Skládají se z hrubozrnných neuspořádaných agregátů dipyramidálních krystalů WD, bez ohraničeného krystalizačního jádra. U větších kaménků (10 – 20 mm) můžeme očekávat příměs krevního koagula v celém průřezu kamene, červenohnědé až tmavě hnědé zbarvení a naznačenou radiální strukturu s geometrickým středem.

Variety

a) volné prostory mezi krystaly jsou zaplněny apatitem, případně apatit tvoří povlaky na krystalech WD.
b) obsahují příměs kulovitých agregátů whewellitu, případně whewellit tvoří povlaky na krystalech WD.
c) obsahují krystalizační jádro (jádra), tvořené apatitem nebo apatitem a whewellitem.
d) obsahují příměs krystalů kyseliny močové, případně mohou být zbarveny oranžově organickou příměsí.
e) krystaly v centrální části podléhají přeměně na whewellit, struktura se stává kompaktnější a jemnozrnnější.

Velké, dobře vyvinuté krystaly jsou obecně spojovány s hyperkalciurií různého původu, vyskytují se častěji u mladých lidí a u dětí.

II. Větší, kulovité až odlitkové kameny. Povrch je hrubě krystalický, hrany krystalů jsou tupé. Krystaly jsou matné, neprůsvitné, barva žlutobílá až krémová. Struktura na lomu je kompaktní, neuspořádaná, bez ohraničeného krystalizačního jádra. Skládají se z WD, sekundárního whewellitu s příměsí apatitu. Statisticky nejčastější etiologií je intermitentní hyperkalciurie, hyperkalciurie spojená s hyperoxalurií nebo stází.

III. Drobné až středně velké kameny (10 mm) s matným, velmi jemnozrnným povrchem, žlutobílé až hnědožluté barvy. Centrální části mají neuspořádanou volnou strukturu, periferie jsou velmi jemnozrnné, koncentrické. Složení - WD, někdy s příměsí apatitu a whewellitu. Etiologicky jsou spojovány s hyperkalciurií a stází. Kromě uvedených typů kamenů se může WD vyskytovat jako vedlejší složka všech komponent močových konkrementů. Je hojnější na periferii. Někdy tvoří i centra, zde však podléhá přeměně na WH a můžeme pozorovat pseudomorfózu whewellitu po weddellitu (dipyramidální forma je vyplněna nažloutlými, skelně lesklými krystaly sekundárního WH ).